Zase uprostřed Evropy

Byl pátek třináctého, teplota pod nulou, nad Kodaní visely těžké mraky. Starý kontinent přesto v ten den prožil historický moment, který se nebude hned tak opakovat. Evropská unie uzavřela vyjednávání s deseti kandidáty a definitivně jim otevřela dveře svého klubu. Největší a nejsložitější rozšíření v padesátiletých dějinách evropské integrace tím bylo stvrzeno. Pokud Češi, Poláci, Slováci, Maďaři, Slovinci, pobaltské státy a Malta s Kyprem schválí vstup do Unie v referendech, stanou se v květnu 2004 jejími členy. Sjednocená Evropa bude sahat od Lisabonu po Vilnius a její hranice se dotknou Ruska. Zbytky železné opony, která téměř půl století starý kontinent nesmiřitelně dělila, tím budou nadobro pohřbeny.

Nelehká cesta

K historické šanci, která se v Kodani před postkomunistickými zeměmi otevřela, nevedla lehká cesta. Západoevropským zemím trvalo několik let, než po planých slovech na troskách studené války vzaly příslib rozšíření Evropské unie na východ vážně. Stejně tak Východoevropanům trvalo dlouho, než pochopili, že pro členství v Unii budou muset hodně udělat. V polovině devadesátých let zaujali oficiální pozici čekatelů na vstup a začal maraton přijímání zákonů a norem platných na západě kontinentu. Už tato etapa měla obrovský význam, neboť liknavé východní politiky přinutila k práci, která by se bez tlaku z Bruselu pravděpodobně nehýbala z místa.

Zásadní zlom nastal před dvěma roky v Nice, kde patnáctka poprvé černé na bílém uvedla…