Najít v bohem zapomenutém černohorském městečku Plav přítele vypadá na první pohled jako jednoduchý úkol. Zvláště pokud máte k dispozici poměrně přesný popis místa, kde vás bude očekávat: kavárna poblíž autobusového nádraží charakteristická tím, že tam obsluhuje blonďatá Ukrajinka. V záplavě osmahlých, černovlasých Černohorců to vypadá jako skvělý orientační bod. Kdyby ovšem v zapadlém pětitisícovém muslimském městečku nebyl poblíž nádraží takových kaváren přinejmenším tucet. Jedna druhé podobná jako vejce vejci a v každé za barem světlovlasá Ukrajinka. Nebylo by na tom nic šokujícího, kdyby ovšem všechny do jediné – a spolu s nimi desetitisíce dalších dívek z bývalého východního bloku – nepatřily k obětem organizovaného zločinu. Obchod se ženami dosáhl na Balkáně už takových rozměrů, že se OSN ve snaze alespoň nějak hrozivé situaci čelit rozhodla v Londýně uspořádat na toto téma zvláštní konferenci.
Uplakané ženy na tržnici
Přesné údaje chybí, ale podle vysoké komisařky OSN pro uprchlíky Mary Robinsonové se stává každoročně v jihovýchodní Evropě oběťmi organizovaného zločinu na 120 000 žen, které končí ve stovkách nevěstinců či kaváren (ty funkci veřejných domů plní v menších městech) po celém Balkáně.
Zločincům nahrává celková společenská atmosféra. Nikoho nezajímá, jak se dívky ke své “práci” dostaly – jednou provždy jsou to pro ně kurvy, nad jejichž osudem se málokdo ustrne. Včetně policie. Ta sice nedávno…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
