Nebojte se přímé volby

S blížícím se odchodem Václava Havla vstupují do finiše i pokusy politických stran domluvit se na jeho nástupci. Jde to ztuha. Partaje se nedokáží dohodnout ani uvnitř sebe, ani mezi sebou navzájem. Bezradnost a strach z návratu politických monster typu Miloše Zemana nutí vyjednavače k nejrůznějším zákulisním kličkám, které demokratickou volbu degradují na neradostný, hysterií poznamenaný obchod. Proto je třeba přivítat, že někteří politici přišli v poslední době s návrhem, aby hlavu českého státu napříště místo parlamentu vybírala celá veřejnost. Problém návrhu spočívá v tom, že je čistě instrumentální. Nevyvolala jej snaha zlepšit kvalitu zdejší demokracie, nýbrž nutnost vyřešit aktuální pat. Hrozí tudíž nebezpečí, že v případě malého společenského zájmu bude přímá volba prezidenta “stažena” z politické nabídky ihned poté, co potíže politiků pominou. A to by byla škoda. Jde totiž rozhodně o věc, která stojí za zvážení. Hlavu státu si volí přímo i naši sousedé Poláci, Slováci i Rakušané. V Německu tomu tak není proto, že ústava byla koncipována po druhé světové válce, kdy bylo silné trauma z moci jednoho muže – Adolfa Hitlera. Ovšem Němci si stejně jako Poláci a Slováci zase volí přímo starosty. Zaangažovat občany co nejvíce do rozhodování o jejich reprezentantech je tedy zcela nepřehlédnutelný evropský trend.

Ostatně hledat argumenty proti přímé volbě jde jen těžko. Riziko, že lidé vyberou do čela státu nějakého populistu, je zhruba stejné jako…