Mimochodem

Tramvaj zvolna sjížděla vymrzlým Trojským údolím k Vltavě. Letmo jsem pohlédl na stráň za oknem, kde z ojíněného křoví vystupovaly temné siluety několika urostlých smrků. Když je za okamžik vystřídal výhled na staveniště metra, nemohl jsem se zbavit pocitu, že ty stromy byly čímsi divné. Po chvíli mi došlo, že je nezdobila žádná cingrlátka, která by mi připomínala, že musím vyrazit do krámů utratit poslední peníze za dárky pro nejbližší. Copak žádného marketingového stratéga nenapadlo využít dobře viditelné smrky k reklamě? Trojským údolím za den projede spousta tramvají s davy cestujících, jimž je třeba předvánoční povinnosti neustále připomínat. Možná však, že si marketingoví stratégové smrků nepovšimli. Jezdí vůbec tramvajemi? U dálnic nám billboardy rozhodně nedají na Ježíška zapomenout.

Na další stanici přistoupila maminka s asi osmiletou dcerkou, obě zachumlané v prošívaných bundách, šálách a pletených čepicích. Posadily se přede mne a začaly si povídat o blížících se svátcích.

“Už jsi psala Ježíškovi?” zeptala se maminka.

“Ještě ne,” odvětila holčička. “Víš, já bych mu nejraději poslala esemesku.”

“To myslíš, že Ježíšek má mobil?” podivila se maminka.

“Určitě, ten má všechno, když toho tolik rozdává.”

“A co bys od něj chtěla?” vyptávala se maminka dál.

“No přece ten mobil. Jenže mi ho zatím nedal, a tak mu nemůžu tu esemesku poslat a on vůbec neví, že…