Syn sedí proti otci a ptá se: “Připadalo ti ještě před patnácti lety, že žiješ nesvobodně?”
Otec: “Ne.”
Syn: “Zle?”
Otec: “Ne.”
Syn: “Ve lži?”
Otec: “To né.”
Syn: “Nebyls nucen lhát?”
Otec: “Ne.”
Syn: “Nevěřím ti!”
Otec: “Na nás tak nedošlo. My jsme si s mamkou slušně vydělali, na co jsme měli, to jsme si koupili. My jsme nebyli tak nespokojení, to se nedá říct…”
Standardní letní den
Otec se jmenuje Ivan Sedláček. Ročník 1948. V KSČ nikdy nebyl. Syn se jmenuje Robert Sedláček. Je filmový dokumentarista. Ten dialog se odehrává v jeho snímku Tenkrát 3 – Husákovo ticho. (Premiérově jej uvede Česká televize tento čtvrtek na ČT 2 od 20 hodin.)
V Husákově tichu se vede ještě jeden rodinný dialog. Matku zpovídá syn. Jmenuje se Radim Procházka a je spolu s Robertem Sedláčkem scenáristou dokumentu. Matka Libuše Procházková byla vyloučena z KSČ na počátku normalizace. A synovi řekla mezi jiným: “Byla to doba všivá a člověk musel najít nějaký způsob, aby měl čisté svědomí.”
Z dokumentu postupně vyplyne mnohdy obludné množství kompromisů s mocí, na které řadový občan komunistického Československa přistupoval. Udržet si opravdu čisté svědomí bylo nad síly většiny.
Rozhovory s rodiči tvoří jednu linii filmu. Druhá je složena z výpovědí několika osobností,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
