Jak budeme jezdit zítra

Život obyvatel českého hlavního města se v uplynulém roce obohatil o zajímavou inspiraci. Může za to „povodeň století“ a válečná porada NATO. Obě události totiž Pražanům přinesly do té doby nepoznaný zážitek: ticho. Díky vodě a policejním zátarasům se věčně nervózní a hlučná nároží v centru metropole změnila v hezká a přitažlivá místa. Proměna měla jednoduchou příčinu: z ulic zmizely automobily. A ve ztichlém městě, ozvučeném pouze cinkáním tramvají, melodií lidských hlasů a klapotem podpatků se nešlo vyhnout otázce, zda by to takhle nemohlo být častěji. I poté, co voda opadne a policisté odejdou. Odpověď je překvapivě snadná: ano, šlo by to zařídit. Lék totiž, a je dobré si to zopakovat právě před blížícími se Vánocemi, je dobře znám. Jmenuje se kolo.

Vlastní silou

Nápad usnadnit cyklistům život ve velkých aglomeracích Západu je starý řadu let a jeho pozadí je víceméně známé. Rozmach automobilismu změnil během posledních čtyřiceti let většinu měst v průmyslových zemích v nepříjemné zóny plné hluku a nebezpečí. Automobily z ulic pochopitelně vyřadit nejde, ale jejich zhoubný dopad na životní prostor měst přinutil politiky hledat schůdné dopravní alternativy. Stále silněji je k tomu ostatně popoháněla i sama veřejnost. Podle čísel, publikovaných před dvěma lety Evropskou komisí, považují dvě třetiny obyvatel Evropské unie provoz aut ve městech za „nesnesitelný“. Tři čtvrtiny Evropanů souhlasí s nápadem vyhnat auta z center…