Zázraky se nedějí

Před týdnem napsal Petr Koubský článek pod názvem Hra na Stvořitele. S autorem jsme zmíněný text diskutovali již před otištěním a dosáhli v mnoha ohledech shody, takže by tato polemika měla zmíněné téma spíše rozšiřovat a upřesňovat v rovině fakt a futuristických úvah.

Fakta

Období genomiky je charakterizované sekvenčním „šílenstvím“. To postihlo celé týmy vědců, které během krátkého období přečetly dědičnou informaci (genom) kdejakého bacila, ale i komára, lidských parazitů, červa nebo myši.

Jeden z prvních takto přečtených genomů patřil původci zánětů pohlavního ústrojí – bakterii Mycoplasma genitalium. Tento drobný parazit má jeden z nejmenších genomů vůbec – pouhých 500 genů (pro srovnání člověk jich má přibližně 35 000). Z těchto 500 genů je pouze 300 pro život bakterie opravdu nepostradatelných. Jedná se o jakési životní minimum. Projekt, který je sponzorovaný americkými daňovými poplatníky, si pak klade za cíl transplantovat této bakterii genom umělý. Proces by měl být analogický s transplantací umělého srdce. Nejdřív bude „pacientovi“ odebrán jeho původní genom a pak na jeho místo vrácen nový, připravený ve zkumavce. Ten bude ovšem obsahovat pouze výše zmíněné nepostradatelné geny. Jestliže se pokus podaří (a to je ve hvězdách), stane se z pacienta vpravdě minimalistický organismus, podobně jako kdyby vám místo supermoderního umělého srdce dali do hrudi pumpičku na parní pohon.

Jakékoli hry…