Jak nevypadá vražda

Málokdy se v kriminálních spisech vidí tak čiré zlo. A málokdy se u soudců vidí taková tupost, ješitnost, fachidiocie a nevzdělanost, jaká se projevila během devět let trvajícího procesu, jejž současný ministr spravedlnosti nazval „otřesným příkladem fungování české justice“.

V září 1993 umučil čtyřletou Lucii Štěpanovskou druh její matky, tehdy dvacetiletý zaměstnanec bezpečnostní agentury Martin Ježek – za to, že jeho vlastní dceři z hladu vypila sunar. Vyšetřování prokázalo, že malou Lucii týral delší dobu, ale sousedé v domě ani ošetřující dětský lékař nic neohlásili.

Městští soudci v Praze od března 1995 opakovaně odsoudili Ježka za vraždu, vrchní soudce Pavel Zelenka však umanutě případ vracel zpět. Jestliže někdo zbité a podvyživené dítě s angínou posadí do vany plné ledové vody a vlije mu do krku dávivý koktejl, je to podle Zelenky nejvýš ublížení na zdraví s následkem smrti. V prosinci 2001 městský soudce Ladislav Gross stíhání zastavil: přílišná délka Ježkova procesu prý porušuje Evropskou úmluvu o lidských právech. Zní to učeně, ovšem v jednom odborném semináři na pražské právnické fakultě se tento verdikt uvádí jako odstrašující hloupost: průtahy samy o sobě nejsou a nemohou být důvodem k zastavení spravedlnosti.

Minulou středu městský soudce Pavel Benda uložil Ježkovi za ublížení na zdraví nejvyšší možnou sazbu 12 let. Tím soudce vyhověl nadřízené instanci, takže rozsudek má tu výhodu, že může být konečný. Kdyby ale měl být…