Jak nám hoří chemičky

Zčernalá okna beze skel a ohněm ošlehaná omítka dodnes připomínají kolemjdoucím strach, který se vznesl nad Ústí během nedávného požáru v jedné z největších českých chemiček – Spolchemii. Obavy z následků se zatím naštěstí nepotvrdily. Podle úředních sdělení byl oheň natolik silný, že všechny škodliviny sám strávil, a všechno je tudíž v pořádku. Lidé ve městě jsou přesto znepokojeni. Při požáru vyšlo najevo, že jeden z továrních scénářů počítá i s možností havárie, která by mohla velkou část stotisícového Ústí prostě vymazat z mapy.

Vlastně se nic nestalo

Desítky kouřících komínů, smog a sladký zápach čpavku táhnoucí se okolo zaprášených budov skrytých za šedivou zdí – to je Spolchemie. Dvaapadesát hektarů továrního areálu představuje nevyzpytatelnou bombu s jedovatou náloží. Nedávný požár haly na výrobu umělých pryskyřic se jen díky dobré práci hasičů nerozšířil na blízké zásobníky čpavku a paliva. V ohni i tak hořely látky jako benzin, formaldehyd, epoxidy či toluen a styren. Podle odborníků musel hořením takové směsky vzniknout zabiják číslo jedna – dioxiny. Česká inspekce životního prostředí ale na místě naměřila „pouze mírně zvýšené hodnoty“.

Ekologické organizace a Občanská liga Ústí nad Labem mají jiný názor. „Vycházel jsem z údajů o látkách, které se v hale skladovaly,“ říká Jindřich Petrlík z ekologického spolku Arnika. „Víme-li, že tam hořely chlórované látky a možná i PVC, je snadné…