A teď Turecko

Vášnivý křik agrárníků, vysypaný hnůj a hořící sláma na pražských ulicích málem přehlušily fakt, že tento týden učiní deset zemí včetně České republiky historický krok na cestě do Evropské unie: dokončí maraton předvstupních vyjednávání. Význam kodaňského summitu bude srovnatelný s nedávnou schůzkou NATO v Praze. Také v dánské metropoli se hranice západoevropského klubu posunou na území někdejšího sovětského Ruska, protože se počítá s Pobaltím. Postkomunisté se tak v pátek ocitnou jednou nohou v Unii.

A co dál

S Kodaní nastane v mnohém obrat. Dosud všichni kandidáti „jen“ přejímali právní a ekonomickou šablonu Unie. Cestu do Bruselu posledních téměř pět let symbolizovala vyjednávání o nejrůznějších detailech, nesrozumitelná a cizí většinové populaci. S výjimkou jednoduše uchopitelných a politicky zneužitelných témat jako volný pohyb za prací členství v Unii pozornost veřejnosti nejitřilo.

S touto pohodlnou lhostejností je konec. Míč se teď přesune na stranu adeptů, které čeká nelehký úkol – přesvědčit své občany, aby v referendu řekli vstupu ano. Nelehké to bude hlavně proto, že při hlasování vyvstane řada důležitých otázek. Co chtějí Češi, Slováci, Slovinci nebo Lotyši v Unii vůbec dělat, koho nebo co hájit, prosazovat? Chtějí do EU něco přinést, anebo od ní jen něco získat? A jak – pokud vůbec – ji chtějí změnit? Tyto otázky nevyřeší jeden ministerský projev. Přitom jsou klíčové.

Nové souřadnice ve…