Osmdesát tisíc jmen

Inzeráty ve velkých českých novinách hlásají už několik dnů: „Pomozte pátrat po zmizelých sousedech!“ Za výzvou se skrývá snaha objevit tvář a životní příběh zavražděných spoluobčanů. Z osmdesáti tisíc obětí holocaustu zapsaných na zdech Pinkasovy synagogy v Praze totiž o více než třech čtvrtinách nevíme vůbec nic - jen jméno a datum smrti. Nacisté spolu s nimi zabili i všechny jejich blízké, a veškerá stopa jedinečných osudů tak zmizela v masových hrobech či dýmu Osvětimi. To, o co jde, je vyrvat tyto lidi zapomnění.

Medailon v srdci

„Občas se bohužel stává, že lidé doma najdou nějaké staré materiály, které jim nic neříkají, a vyhodí je do popelnice. Přitom to pro nás mohou být cenné vzpomínky či doklady,“ vysvětlje pátrací akci ředitel Židovského muzea v Praze Leo Pavlát. Mnozí lidé totiž podle něj ani netuší, že třeba jejich dědeček prošel koncentračním táborem a byl Žid. Hrůzný zážitek holocaustu si řada obětí prostě nechtěla připomínat a mlčela o něm, takže ani jejich děti a vnoučata o jejich utrpení nic netušily. „To je docela běžné. Odehrávaly se ale i případy, kdy si lidé před odchodem do koncentračního tábora schovali u sousedů různé dokumenty. Když se pak nikdo nevrátil zpět, mohli na to sousedé zapomenout, pak se vyměnila generace a dnes vzácné materiály leží někde na půdě ve skříni pod vrstvou prachu.“ Podle Pavláta si projekt klade dva hlavní cíle. Za prvé shromáždit vzpomínkový materiál, neboť se blíží doba, kdy už tu nebudou přímí…