Komunisté v procesu

Jedenáct šibenic a desítky let kriminálu vynesl soud s „protistátním centrem“ kolem Rudolfa Slánského. Od toho temného důkazu, že rudý teror v Čechách už požírá i své děti, uplynulo minulý týden přesně půl století. Žádná velká vzpomínka se ale nekonala. Kdo čekal debatu o šílené roli komunistů ve zdejších poválečných dějinách, o rozvratu, který způsobili, a o štěstí, že už zde nevládnou, musel být zklamán. Všeobecné ticho má přitom svůj důvod. Výročí popravy Slánského a dalších odsouzených v procesu totiž české stalinisty zastihuje ve chvíli velké společenské obliby a při návratu na výsluní.

Psům psí smrt

Politické procesy v padesátých letech neměly za cíl jen zlikvidovat ideové odpůrce či kolegy překážející v mocenském boji. Šlo také o to vzbudit hrůzu a především – zfanatizovat davy obrazem nepřítele. Proto ty tisíce demonstrací a masová volání po šibenicích pro „zrádné psy“. Nečekané pády a popravy vysokých straníků pak měly za úkol rozsévat strach i v partajních řadách a navenek dosvědčovat železnou tvrdost Strany. Ve spojení s propagandistickými řečmi o „vůli lidu“ a „jistotách pro všechny“ byla tato strategie v Čechách velmi úspěšná. Tak úspěšná, že nákaza strachem a totalitárními frázemi podvazuje zdejší společnost dodnes. Proto se tolik lidí nedokázalo rozejít s komunistickou ideologií a stále jsou ochotni ji volit. Jestliže podle Masaryka potřebovali Češi padesát let k opravdovému…