Hlavně už ne zpátky

Volební dilema Rakušanů bylo před týdnem jasné. Jak odstavit populistické Svobodné – přesněji haiderovce alias FPÖ – od podílu na moci, ale přitom nedopustit návrat ke starým poměrům velké koalice lidovců a socialistů? Právě ta totiž urovnala cestu do vlády straně Jörga Haidera, protože 13 let znamenala nekontrolovatelné rozdělování moci.

Cokoli je lepší než tato zmrtvělost, říkali si rakouští voliči na podzim 1999, když svými hlasy pustili k vládě haiderovce. Cokoli je lepší než cesta zpátky k velké koalici, říkali si voliči minulý týden, když po 36 letech, kdy vyhrávali sociální demokraté, pomohli k vítězství konzervativním lidovcům (ÖVP).

Konec trucu

Populista Haider utrpěl největší porážku své kariéry. Jeho strana klesla z 27 na 10 %. To se ale obecně očekávalo na základě průzkumů, neboť Haider se v očích voličů shodil víceméně sám – coby nevypočitatelný politik, který podráží i lidi ve své vlastní straně, nemluvě o jeho výletech do Iráku či Libye. Pád Haidera je pro Evropu možná důležitější zprávou než složení budoucí koalice. Rakušané se už křečovitě nedrží politiky „světu na truc“, která se například ukázala před šestnácti lety, kdy se prezidentem stal Kurt Waldheim. Tento politik, který byl dlouholetým šéfem OSN, veřejnosti tajil svou účast, coby důstojník wermachtu, na brutálních čistkách na Balkáně. Když se tento fakt provalil, zůstali Rakušané otřeseni. Ale jen do té chvíle, než se spustila…