Poslední cesta na vrchol

Listopadový pohřeb devítiletého Jakuba Tejkla na královéhradeckém hřbitově provází kromě smutku i nepřízeň počasí a dohled soukromé ochranky. Hloučky lidí trousící se ve vlhkém, chladném ránu k obřadní síni sledují bdělé oči uniformovaných strážců. Mají za úkol odhánět novináře, jejichž příchod je očekáván s obavami. Některé se podaří odradit od vstupu už u hlavní brány, jeden z fotografů je ale odhalen teprve u smuteční síně. „Běžte pryč, nebo vám rozbiju hubu. Tady fotit nebudete,“ říká tlumeným hlasem do ticha mohutný muž drobnému reportérovi s fotografickou brašnou. „Hřbitov je veřejný, zůstanu tady,“ namítá fotograf, vytáhnout objektiv se ale neodvažuje. Smrt dítěte představuje vždy obrovskou tragédii a vzhledem k okolnostem, za nichž zahynul malý Jakub, je dnes atmosféra smutečního místa obzvláště tíživá. Jakub Tejkl je poslední a nejmladší obětí českého zdolávání velehor. Toto je jeho příběh.

Tady jsem svobodný

Na severovýchodní periferii Hradce Králové se pod několika vysokými paneláky krčí starý patrový dům, známý pod názvem Jesličky. Sídlí tu umělecká škola a také malé hradecké divadlo. Kromě toho má ale ještě jeden nepominutelný význam: funguje jako neformální centrum obdivovatelů hor z Hradce a okolí. Od devadesátých let si sem lidé zvykli chodit na přednášky a besedy o dobývání hor a magnet, který sem všechny přitahuje, se jmenuje Josef Tejkl, původním zaměstnáním učitel češtiny a hudební výchovy na osmiletce…