0:00
0:00
Zahraničí18. 11. 20029 minut

Mystika ze Sorbonny

Astronaut

Ve středu Irák přijal novou rezoluci Rady bezpečnosti OSN. Stalo se to, na co by do poslední chvíle jen málokdo vsadil dolar, euro či korunu: režim Saddáma Husajna vpustí do země zbrojní inspektory OSN s posíleným mandátem, aby tam pátrali po iráckém arzenálu zbraní hromadného ničení. Proč se tak Saddám rozhodl, když ještě v pondělí mu vlastní parlament doporučil, aby se rezoluci nepodřizoval? Nelze odpovědět zcela jednoznačně. V zemi, kde diktátora v referendu podpoří plných 100 % obyvatel, čehož nikdy nedosáhl ani Brežněv, ba ani Stalin, je názor jakéhokoli ústavního orgánu jen podmíněný. Saddám Husajn se však možná rozhodl přistoupit na podmínky rezoluce i z racionálních důvodů: stále se mu ještě nabízí šance, že i tak vyjde z celé patálie v očích „svého“ lidu jako vítěz.

Kdyby Saddám na novou rezoluci přistoupil hned, vypadalo by to jako kapitulace. Pokud na ni přistoupil po velkém zdráhání poté, co Francie prosadila kompromisní verzi a co tuto verzi schválilo všech 15 členů Rady bezpečnosti včetně Sýrie, může irácký diktátor působit jako muž, který dokáže hýbat postoji velmocí, dokáže přimět k jisté pokoře i Spojené státy. V tomto přetahování se o rezoluci či mandát inspektorů, o to, zda Bagdád vyvíjí, nebo nevyvíjí jaderné zbraně, však trochu zaniká jiná otázka. Spočívá hlavní hrozba ve zbraních hromadného ničení, nebo už v Saddámově ideologii? Není to otázka akademická, ale ryze praktická pro brzkou budoucnost. Jde o to, zda je Saddám Husajn jen…

↓ INZERCE

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Kdo se bojí Lindy B.Zobrazit články