Ještě před obecními volbami provedl pražský magistrát v rychlosti rozhodnutí, jímž ovlivní dodávky vody až kamsi do roku 2026. Francouzská společnost Vivendi, která loni od státu koupila většinový balík akcií Pražských vodovodů a kanalizací, si od Prahy dokoupila i zbylý podíl. Nízká prodejní cena už vyvolala kritiku v tisku. Mnohem podstatnější a horší je ale skutečnost, že Praha souběžně prodloužila dlouhodobý kontrakt na provozování vodárenské a kanalizační sítě, a to o 13 let. Se zpětnou platností se tím naprosto změnily podmínky loňské soutěže: Vivendi získala monopol na mnohem delší dobu.
Je libo Francii?
Ve vyspělých zemích existuje několik metod, jak organizovat vodárenský trh. Praha vykročila francouzskou cestou. Co to znamená? První vodovody v Londýně a Paříži byly soukromé, ve Spojených státech bylo vodárenství z 95 % privátní ještě koncem 19. století. Později byl tento byznys téměř všude zestátněn a zregulován. Jelikož se však státní vodárenství ukázalo jako neefektivní a nepružný moloch, začalo se znovu privatizovat (regulace však zůstala). Ve světě se vyvinuly v zásadě tři systémy – anglický, americký a francouzský.
V anglickém modelu je typické, že soukromník vodárenské sítě zároveň vlastní i provozuje. Role konkurence je omezená, protože do odvětví není volný vstup (ledaže by s tím souhlasil dosavadní držitel licence na daném území). Stejně tak státní regulátor určuje kvalitativní standardy a reguluje cenu pro…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
