Šance tu byla

Z výpovědí vyjednavačů, kteří hovořili s čečenskými teroristy v moskevském divadle, vyplývá, že se útočníci více vyznali ve zbraních než v tom, jak vyjednávat. „Jděme krok po kroku. Chcete příměří? Dobrá, mluvme o příměří,“ popisoval minulý týden Grigorij Javlinskij, šéf opozičního ruského bloku Jabloko, způsob, jak promluvil k Movsaru Barajevovi a jeho komandu, když je na jejich žádost v divadle navštívil. „Řekněte, z kterých oblastí Čečenska si přejete, aby se armáda stáhla nejdříve. Předestřete mi něco, co mohu předložit jako váš návrh,“ líčil Javlinskij svůj postup a dodal: „Zmátlo je to a pak znervózněli. Nakonec se jen vztekali, ukazovali zbraně a opakovali, že jsou ochotni zemřít. Zjevně nevěděli, jak reagovat.“

Nakonec se shodli

Barajev ve svém původním prohlášení oznámil, že se jeho skupina považuje za svaté islámské bojovníky na sebevražedné misi a že rukojmí propustí, až se ruské síly z Čečenska stáhnou a válka skončí. Ale i další ze šestice vyjednavačů, například Anna Politkovská, reportérka listu Novaja Gazeta, měli dojem, že únosci nedokážou říct, jak si to přesně představují. „Zapisovala jsem všechno a nechala je, aby mi autorizovali každé slovo – aby to později nemohli popřít. Nebyli příliš vzdělaní, sepsat konkrétní požadavky nebylo snadné.“

Jak ale Politkovská uvedla, Čečenci i přes svou zjevnou nepřipravenost projevili ochotu s ní spolupracovat. Mluvila s nimi…