Listujeme-li českými časopisy z dvacátých let minulého století, najdeme v nich dva typy karikatur V. I. Lenina. Levicový tisk jej představoval jako prostého muže z lidu s lišáckým, v jádru však dobrotivým úsměvem, který se v pravicovém tisku měnil v krvežíznivý úšklebek nevypočitatelného Asiata. Jeho příznivci si oblíbili známý obrázek, na němž z ruské veleříše vymetá carské hodnostáře, buržoazii a popy zpodobněné jako obtížný hmyz, na kresbách odpůrců se zase často rozvaloval na mohylách z lebek svých obětí. Pro světové komunistické hnutí se Lenin stal už před svou smrtí maskotem. Stalin, jenž se zmocnil jeho dědictví, obratně zpracoval image svého předchůdce tak, aby se v něm propojila sympatická lidskost s nadlidskou silou ducha. Vytvořil tak božstvo nového kultu, v němž sám zaujal mystické postavení velekněze.
Leninem se zaštítil i Chruščov, který ve Stalinovi odhalil zločince, a při prosazování reforem se jím zaklínal také Gorbačov. Tehdy však už svět za hranicemi moskevského impéria s hrůzou četl Souostroví Gulag, kde Solženicyn přesvědčivě doložil, že Leninova záliba v hromadách mrtvol nebyla pustým výmyslem reakce. V 90. letech vyšla řada publikací, v nichž ustálenou představu skromného génia s milým úsměvem zastínil obraz zuřivého despoty odhodlaného zmasakrovat celé lidstvo, pokud se neztotožní s jeho idejemi.
Lenin měl asi opravdu na svědomí víc lidských životů než Hitler a svou zemi přivedl k mnohem horšímu zpustošení, podstatná část světových…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
