Politici rádi bojují minulé bitvy

Rámeček

JAROSLAV KREJČÍ se narodil roku 1916 na jižní Moravě, vystudoval v Praze práva a specializoval se na makroekonomii. V letech 1940–45 pracoval jako právník v Ústředním svazu obchodu, v letech 1945–49 jako ekonom v plánovacích orgánech ČSR. V roce 1954 byl odsouzen na 10 let za údajnou velezradu. Od amnestie (1960) byl zaměstnán ve výrobním družstvu. V lednu 1968 se mohl na krátký čas oficiálně vrátit k odborné činnosti, v srpnu téhož roku odešel do exilu. Od roku 1969 až doposud působí na univerzitě v anglickém Lancasteru, kde vyučoval na katedře náboženských a katedře evropských studií. Od roku 1983 je emeritním profesorem této univerzity, která mu před dvěma lety udělila čestný doktorát za literaturu. Od roku 1994 řídí Středisko pro výzkum sociálně kulturní plurality při Filozofickém ústavu AV ČR. V češtině vyšly v poslední době jeho práce Dějiny a revoluce (1992), Lidský úděl a jeho proměnlivá tvář, duchovní základy civilizační plurality (1996), autobiografická kniha Mezi demokracií a diktaturou, domov a exil (1998), České křižovatky, osm pohledů na naše proplouvání peřejemi soudobých dějin (2001) a nejnověji Postižitelné proudy dějin (2002).

V knize esejů „České křižovatky“, která vyšla v loňském roce, užíváte při výkladu historických souvislostí pojmy „duch času“ a „genius loci“. Co si pod tím máme představit?

„Duchem času“ rozumím proměnlivost dějinné problematiky, proměnlivost silokřivek v hodnotové struktuře společnosti. …