Začínají porodní bolesti

Před červnovými volbami do sněmovny odmítali čeští straničtí předáci oznámit, koho navrhnou na příštího prezidenta. Tvrdili, že taková otázka do kampaně nepatří, že možných kandidátů je dostatečný výběr a že budou představeni v pravý čas. V posledních dvou týdnech se tak stalo.

Chlapi z ODS

Jména jsou k dispozici, ale ukazují hlavně zmatek a nejistotu, v nichž se strany před volbou ocitly. Nejvýmluvněji si v tomto ohledu počíná vedení rozpolcené ODS, když nečekaně navrhuje zavést prezidentskou přímou volbu. Strana, která vždy razantně odmítala „instituty přímé demokracie zasahující do parlamentarismu“, provedla absolutní obrat, který také zajímavě zdůvodnila: nejde o zásadní změnu názoru (a tudíž ani podraz na voličích), ale o to, že přímá volba dává větší šanci nejlepšímu kandidátovi, Václavu Klausovi. Místopředseda Jan Zahradil dokonce chlapsky prohlásil, že je třeba říct pravdu a ničím ji nemaskovat, čímž potvrdil obavy, že proslulý pragmatismus ODS lze popsat větou „veřejně provádíme to, o čem se ostatní stydí v soukromí přemítat“. Obrat ODS je symbolický. Strana otevřeně přiznává, že její proklamované politické ideje jsou v závislosti na momentálních potřebách a smyslem její práce je instalovat do ústavní funkce určitou osobu. Praxe, která nadřazuje zájmy několika lidí idejím, nápadně připomíná vznik opoziční smlouvy (děláme něco úplně jiného, než jsme říkali) a následnou snahu ČSSD a ODS upravit ve svůj prospěch volební zákon (chceme to…