Obrazy, které zachránily Betlém

Ve velkoměstech pulzuje kulturní dění všude celkem obdobně - snaží se obsáhnout požadavky aktuálních mód a trendů. V menších sídlech záleží daleko víc na osobním příkladu jedinečných osobností, které jsou někdy rozhodujícími vrstvami obce podporovány, častěji však jen trpěny, nebo přímo odmítány. Zvlášť v sedmdesátých a osmdesátých letech sledoval stát neformální kulturní aktivity na venkově s krajní nedůvěrou. Navzdory poměrům vzniklo i dílo Bohumíra Komínka, které připomíná výstava jeho obrazů v Hlinsku, kde autor prožil v podstatě celý život. Už na základní škole byl Komínek tak trochu rebel - talentovaný jedničkář, který odmítl vstoupit do pionýrské organizace. Když mu byla z kádrových důvodů roku 1958 zapovězena středoškolská studia, nastoupil do učení, rok na to však onemocněl těžkou a nevyléčitelnou cukrovkou. V šedesátých letech pracoval v rodném městě jako nástrojář, zajímal se však o film a stal se spoluzakladatelem, předsedou i lektorem místního filmového klubu. Když se choroba zhoršila, požádal o invalidní důchod a plně se věnoval klubové činnosti, jenže výběrem filmů a svými zasvěcenými úvody, jimiž zahajoval představení, stále víc popuzoval čerstvě znormalizované soudruhy. Ti klub nakonec v roce 1972 zakázali. V dalších letech se Komínek upnul ke své další velké zálibě a pustil se do malování. V jeho prvních obrazech se spirituální motivy střídaly s politickými groteskami. Za zmínku stojí rozměrný skupinový výjev Vzácná návštěva v JZD československo…