Když půjdeš za Dunaj

„Kdyby mne Josef Koudelka v šedesátých letech náhodou na nádraží v Praze nepřemluvil, abych s ním jel fotografovat do Strážnice, byl bych dnes jako muzikant i člověk poloviční,“ komentoval své iniciační setkání s lidovou muzikou písničkář Vladimír Merta. „Co poloviční, desetinový!“ přidal se sebezpytnou krutostí. Celá generace písničkářů z původního sdružení Šafrán, rozehnaná zčásti do exilu, se musela v nových poměrech vyrovnávat se ztrátou svého výsadního postavení. Demokratické poměry odebraly písničkářům všecky zástupné role: už nemusí být necenzurovanými novinami, lidovým parlamentem ani šiřiteli svobodné básnické tvorby, nemusí být živými vzory nepodplatitelnosti. Každé břemeno člověka zákonitě posílí i oslabí. Zůstane-li mu soustředění na vlastní dílo, může se zkušenost zúročit v mimořádný počin, jakým je CD slovenských balad „Svet zmotaný“. Písně vybrala Jana Lewitová ze sbírek „Národný spevníček“ a „Slovenské ľudové piesne“, Merta je upravil podle melodária Anny Szirmay-Keczerové.Intelektuál Merta, vzděláním filmový režisér a architekt, fascinován silou lidového projevu, léta kombinoval, jako by se bál prostoty. Dnes podniká výlety krajinami, které s hlubokou pokorou léta navštěvuje, ale v nichž se zcela neorientuje. Na bookletu píše: „Balady - tajemné, vznešené. Dodnes je slyšíme v Javorníku jako součást bohoslužby. Nesou otisk důstojnosti evangelického zpěvu, starobylost kancionálů jednoty bratrské.“ Přesný opak je pravdou. Neexistuje jediná balada, která by…