Ani William Bates, nesporná autorita mezi přírodovědci-dobrodruhy brázdícími odlehlé tropické země v předminulém století, nedokázal přesvědčit své usedlejší britské kolegy, že většina z patnácti tisíc druhů hmyzu, jež nasbíral v Amazonii, byla vědě neznámá. Takové bohatství nových druhů se jeho kolegům, pracujícím převážně v luzích a hájích mírného pásu, kde každý druhý motýl je běláskem zelným, zdálo příliš fantastické. O sto padesát let později nejsou naše znalosti tropických pralesů, druhově nejbohatších suchozemských ekosystémů planety, o mnoho lepší. Především nebyl dokončen grandiózní projekt 18. a 19. století, kladoucí si za cíl popsat pozemskou flóru a faunu. Tehdy byla zejména evropská muzea opravdovými centry vědeckého bádání a nové druhy rostlin a zvířat se do nich ze všech koutů světových koloniálních říší jen hrnuly. Ve 20. století se ovšem vědecká móda prudce obrátila směrem k molekulární biologii a na muzejních sbírkách se začal usazovat prach. Do 21. století tak vstupují biologové s ostudnou a velmi zásadní mezerou ve svých znalostech - stále nemají katalog světového rostlinstva a zvířectva.
V korunách stromů
Inventura pozemských organismů je nudným, ale důležitým úkolem. Teprve na ní je totiž možno stavět další studium evoluce a ekologie. Oba obory sice již dávno produkují záplavu zajímavých studií na vybraných druzích organismů, velké syntézy jsou však bez podrobné znalosti celé flóry a fauny nemožné. Nakonec i molekulární…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
