Daniel Cohn-Bendit, jeden ze zakladatelů německé strany Zelených, při květnové návštěvě Prahy odhadoval budoucnost rudo-zelené koalice v Německu: Všechno prý bude záležet jen na schopnostech sociálních demokratů, neboť „jeho“ Zelení svých 6 % a tím i svůj díl politické zodpovědnosti splní. Tato odpověď působila dosti troufale, a to nejen z hlediska politické matematiky. Nicméně výsledek a především průběh zářijových voleb prezentoval Cohn-Benditovu sebevědomou prognózu v jiném světle: „jeho“ Zelení získali 8,6 % hlasů a byli vyhlášeni za faktické vítěze voleb.
Zvolili program
Jak mohli Zelení uspět, když schodek veřejných rozpočtů stoupá a sliby o snižování nezaměstnanosti vyzněly naplano? Nejen v Německu totiž panuje názor, že Zelené si mohou dovolit jen prosperující společnosti. Než se tomu tak stane, dávají se zpravidla větší šance stranám liberálně zaměřeným, které mají napomáhat kumulaci kapitálu a tím i pracovních příležitostí. Němečtí liberálové (FDP) však svou šanci promarnili. Ve snaze o posílení vlastních pozic vsadili dílem na národovecký populismus (Jürgen Möllemann), dílem na údajnou vůli německé veřejnosti po zážitcích za každou cenu, a to i v oblasti politiky (tzv. zábavná kampaň předsedy FDP Guida Westerwelleho). Zelení zůstali na rozdíl od liberálů programově konzistentní a vážní. Volební výsledek jim dal za pravdu. Nyní je však po volbách a je třeba se ptát: Jaké Zelené si může dovolit dnešní hospodářsky znejistěné Německo?…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu