Na ovace je ještě brzy

Minulou středu bruselští úředníci poprvé explicitně spojili Českou republiku a dva termíny: rok 2002 a potom 2004. První značí schopnost země dokončit téměř pětiletý maraton vyjednávání o podmínkách vstupu do Evropské unie, druhý jeho realizaci. Nastal „historický moment“, jásal domácí tisk a koaliční politici, jako by členství už bylo v kapse. Všeobecné veselí se nikdo nesnažil krotit - možná to bylo dáno i tím, že se Václav Klaus věnoval nejdříve britským konzervativcům a pak své prezidentské kandidatuře. Jenže aby se mohlo s čistým svědomím hodovat tři dny a tři noci, musí přijít ještě několik historických momentů.

Irové, Turci, farmáři

Začněme těmi významnějšími. Irové musí především schválit v referendu, a to už v sobotu, smlouvu z Nice, která otevírá cestu pro rozšíření EU o deset zemí včetně Česka. Pokud smlouvu neratifikují všechny členské státy, nemůže vstoupit v platnost. Do prosincového summitu v Kodani by pak měli představitelé kyperských Řeků a kyperských Turků podepsat historickou dohodu o státoprávním uspořádání ostrova v budoucnosti. Kypr dostal minulý týden doporučení ke vstupu, ovšem týká se jen jeho řecké části. Turecká Severokyperská republika, mezinárodně neuznaná, je vyřazena. Hněv vlády v Ankaře je o to větší, že Evropská komise odmítla navrhnout Turkům datum začátku rozhovorů o členství, přestože se podle mínění nejen jich samotných v posledním roce překonávají v plnění nutných podmínek klubu (zrušili například trest…