Náznaky tání

V čínské politice vůči tibetské exilové vládě v indické Dharamsale se po letech tvrdé linie začínají objevovat vstřícné signály. Je to příznak nadcházejícího tání, nebo jen taktické manévrování před listopadovým sjezdem Komunistické strany Číny? Minulý měsíc zavítali do Pekingu a Lhasy dva blízcí spolupracovníci tibetského dalajlamy Lodi Gyari a Kelsang Gyaltsen. Čínské oficiální zdroje o nich hovořily jako o „tibetských emigrantech, kteří se vracejí do vlasti navštívit příbuzné a poutní místa“, ale de facto šlo o první formální návštěvu dalajlamových emisarů na čínské pevnině od roku 1984. Oba lamové se mezi návštěvami u příbuzných stihli setkat s řadou čínských a tibetských představitelů. Tato ojedinělá mise byla navíc letos jen posledním v řadě vstřícných gest Pekingu: od počátku roku bylo propuštěno šest významných tibetských politických vězňů, v červenci navštívil Lhasu dalajlamův starší bratr a čínské úřady, obvykle citlivé na jakoukoli mezinárodní publicitu kolem Tibetu, zorganizovaly letos hned dvě řízené výpravy zahraničních novinářů do Lhasy. V tisku se začaly množit spekulace, že se Peking odhodlává k revizi své tibetské politiky. Někteří pozorovatelé soudí, že se tak čínský prezident Ťiang Ce-min snaží zajistit si lepší karmu pro svou osobní derniéru, nadcházející státnickou návštěvu na texaském ranči prezidenta George Bushe. Na lepším mezinárodním image čínské vlády v Tibetu má jistě zájem i jeho designovaný nástupce Chu Ťin-tchao, který jako stranický…