Desperáti nad propastí

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání do čela svého úřadu vybrala bývalého poslance, předlistopadového cenzora Miloslava Kučeru. Volba má svůj důvod. Kučera stejně jako rada dosud hájil zájmy Vladimíra Železného, a také proto nemusel televizní magnát nést odpovědnost za své podvody. Rada pomohla Železnému zbavit se amerického investora, Kučera pak Nově pomohl prodloužit o dvanáct let vysílací licenci, když prosazoval tu správnou verzi mediálního zákona. Samotné radě Kučera prospěl vášnivou obhajobou, když předloni a letos v únoru hrozila její likvidace po skandálech v Nově, Primě a TV3. Ministr kultury Pavel Dostál má pravdu, když po zvolení Kučery žádá odvolání celé rady. I kdyby nebyl spojen s Železným, tedy člověkem, kterého má rada kontrolovat, nelze přece připustit, aby v regulačním úřadě pracoval člověk, který dříve likvidoval svobodu slova. Radní volili na uzavřeném jednání. Kučera zvítězil mezi osmi kandidáty a radní odmítli vysvětlit, proč padl hlas právě jemu. Radní zapomínají, že nejsou parta Černých jezdců, která volí šéfa, ale zástupci veřejnosti, která si jejich jménem vybírá vhodného úředníka. Taková bohorovnost může mít dva důvody. Rada se stává útulkem pro zkrachovalé pomahače Železnému, protože už zaměstnala Josefa Josefíka, jenž radě šéfoval v roce 1999, když Železný vykopával z Novy americké partnery. Možná ale mediální zástupci státu propadli určitému druhu desperátství. Tuší, že jejich chvíle jsou sečteny, dělají, co je napadne, a ztrácejí smysl…