Cítím se vinna

Až do začátku října 2002 byli za zločiny v bosenské válce vždy vinni „oni“, nikdy ne „my“, či dokonce „já“. To se změnilo 2. října, kdy v síni Mezinárodního soudního tribunálu pro bývalou Jugoslávii v Haagu poprvé z úst některého z lídrů někdejších válčících stran zazněla slova o vině. Biljana Plavšičová, bývalá členka nejužšího vedení bosenských Srbů, na otázku soudce odpověděla: „Cítím se vinna.“

Nejenom střelba do týla

Historická slova? Asi sotva. Dvaasedmdesátiletá bývalá „železná lady“ bosenských Srbů se ovšem přímo vystavila vidině doživotního žaláře a tímto směrem posunula i další obviněné ze zločinů za války v letech 1992–1995 - svého kolegu z válečného předsednictva bosenských Srbů Momčila Krajišnika a především tehdejšího srbského prezidenta Slobodana Miloševiče. Na upřímnost jejího přiznání by ale jen málokdo vsadil. Za to, že Plavšičová přiznala vinu v bodě 3 obžaloby (vyhánění nesrbského obyvatelstva), ustoupil žalobce od jejího stíhání v dalších bodech (genocida, vraždy a deportace), a nelze se tedy ubránit dojmu, že šlo o dohodu. Také z toho důvodu neprojevoval nikdo z Bosňanů nad její pozdní lítostí přílišné dojetí. „Biljana Plavšičová patří mezi deset největších válečných zločinců na prostoru bývalé Jugoslávie. S takovým druhem zločinců by se vůbec nemělo hovořit a neměli by se amnestovat od odpovědnosti za zločiny - bez ohledu na stupeň spolupráce s tribunálem,“ míní Amor Mašovič. O válečných zločinech toho ví dost, je…