Amélie z města Odry

V populárním filmu Amélie z Montmartru najde mladičká servírka smysl života ve chvíli, kdy ve svém bytě objeví starou krabici s dětskými „poklady“. Po složitém hledání se ji hrdince podaří vrátit dojatému původnímu majiteli. Oživlé osobní vzpomínky mají léčivou moc a promění život obdarovaného i dárce. Podobného koníčka si našel majitel továrny na plastové výrobky z Oder na Kravařsku Zdenek Mateiciuc. V rodném kraji, obývaném před válkou sudetskými Němci, pátrá po stopách původních obyvatel, vyhledává jejich potomky a překvapeným Němcům pak vrací zapomenuté fotografie, dokumenty a vzpomínky. „Odmala jsem cítil, že odsun sudetských Němců byl zločin. Chci jim ukázat, že ne všichni Češi jsou jako Miloš Zeman,“ vysvětluje továrník. Jeho entuziasmus letos v létě pronikl až na pulty knihkupectví. V nakladatelství KANT vyšel výběr z čerstvě objeveného, sto let starého archivu sudetoněmeckého fotografa Gustava Ulricha.

Na konečnou

Dílo neznámého fotoamatéra Ulricha, opatřené názvem Altvaterland (Země pod Pradědem), zahrnuje jak rodinné portréty, tak malebné krajinky. Vytříbená dobová estetika, výborné technické zpracování a čas jim dodaly neodolatený půvab zmizelého světa. Neméně zajímavý je také příběh jejich znovuzrození. Koncem léta roku 2000 zavolal Zdenku Mateiciucovi kamarád z Oder a prozradil mu, že na půdě nalezl krabice plné starých skleněných negativů. „Lidi tu vědí, že sbírám staré fotografie, a nosí mi je,“ vysvětluje továrník a na důkaz…