Zeman chce něco říct

Je to absurdní. Český premiér označil rakouskou vládní stranu za postfašistickou. A měl pravdu. Někdejší předák této strany Jörg Haider poté nazval Miloše Zemana komunistou. A měl také svým způsobem pravdu. Jenže o pravdu v nejnovější diplomatické přestřelce mezi Českem a Rakouskem nejde. Jde o základní pravidla hry platná v demokratických státech. Zeman je porušil jako první, když doporučil, aby se Rakušané zbavili „Haidera a jeho postfašistické strany“. Vyjádřil se jako zakomplexovaný politik s manýry normalizačních soudruhů (totéž platí pro šéfa KDU-ČSL Cyrila Svobodu, podle nějž je z Haiderových slov cítit „duch projevů Adolfa Hitlera“). Zeman nezvládl – opět – roli státníka, který jednoduše nemůže veřejně kritizovat stranu, jíž v sousední zemi dalo hlas 27 procent voličů. To je absurdní. Šéf české vlády dosáhl zatím dvojího. Zpřetrhal nitky normální komunikace mezi Vídní a Prahou, které se začaly navazovat poté, co se uzavřel melkský proces o provozu jaderné elektrárny Temelín. Zároveň přispěl k tomu, že se petiční akce Svobodných stala věcí celého Rakouska. Mnozí tamní občané, kteří váhali, zda mají zavřením Temelína rovnou podmínit souhlas s členstvím Čechů v Evropské unii, teď váhat nebudou. Je to absurdní. Zeman, který tak horuje rovnou pro evropskou federaci, totiž pomohl tomu, aby se cesta země do EU zkomplikovala. Jestliže petiční akce skončí úspěchem, budou lidovci, vládní partner Svobodných, vyburcovaným veřejným míněním tlačeni do nového kola…