Volby mohou začít

Bez větších emocí, rozruchu a zákulisních dohod prošla Senátem definitivní verze volebního zákona. Skončila tak tříletá vášnivá diskuse o pravidlech, podle kterých budeme vybírat svou reprezentaci. O zamítnutí se pokusilo pouze pět nezávislých senátorů, jeden lidovec a dva členové společného klubu Unie svobody a ODA. Vadilo jim, že při hledání všeobecného kompromisu skončily v koši revoluční myšlenky na změnu financování politických stran a zavedení možnosti korespondenční volby pro české krajany.

Škrtnout Klause

Čtvrteční odpoledne vůbec nepřipomínalo napjatou atmosféru předloňského léta, kdy se ve volební komoře strhlo kolem volebního zákona drama. Strany opoziční smlouvy totiž tehdy jak známo prosazovaly změnu stávajícího poměrného systému na model skrytě většinový. K likvidaci početně slabší konkurence jim měl pomoci především skok z tehdejších osmi na dvaatřicet volebních obvodů a změna metody přepočítávající hlasy na mandáty. Přestože si za to od stran dnešní čtyřkoalice opoziční smlouva vysloužila nálepku „diktátorů“ a „tunelářů ústavy“, návrh prošel oběma komorami, kde měla ODS a ČSSD většinu. Přítrž tomu učinil až Ústavní soud, který sporné body ze zákona vyškrtl. Zatímco tedy před dvěma lety svážela k hlasování sanitka i velmi nemocné senátory, minulý čtvrtek šla během projevu ministra vnitra Grosse polovina horní komory na kafe. Všem bylo dopředu jasné, že návrh projde bez potíží. Zákon je totiž kompromisem téměř ve všech bodech. Volební obvody spadly z dvaatřiceti na čtrnáct – podle počtu krajů. Kritizovaná volební kauce se snížila ze čtyřiceti na sedmnáct tisíc za každý obvod. Partaje, které ve volbách získají více než jeden a půl procenta hlasů, dostanou sto korun za každý hlas – což je důležitá pomoc ve financování neparlamentních stran (opoziční smlouva navrhovala třikrát nižší částku pro majitele více než tří procent hlasů). A v neposlední řadě, volební hlasy se na mandáty budou přepočítávat podle neupravené d'Hondtovy metody, což není likvidační k menším stranám. Volební zákon evidentně prožívala pouze osmička zmíněných senátorů, kteří chtěli prosadit pozměňovací návrhy. Každý se přitom zasazoval o jinou oblast. Některé rozhořčoval nárůst vstupní klauzule o pět procent za každou politickou stranu v koalici, jiní chtěli změnit nutné množství preferenčních hlasů a další usilovali o možnost krajanské korespondenční volby. „Je zcela možné, že tímto způsobem bude zahozena pětina hlasů. To není legrace,“ komentoval například nezávislý senátor Edvard Outrata pětiprocentní nárůst pro koalice, který dovoluje, aby případných devatenáct procent hlasů pro čtyřkoalici skončilo v koši. O legraci se ale během ospalého projednávání postaral senátor Vladimír Schovánek z klubu US-ODA, když varoval před snižováním preferenčních hlasů z deseti procent na sedm. (V praxi to znamená, že pokud sedm procent voličů jedné partaje zakroužkuje stejné jméno, posouvá se jeho držitel na volitelné místo.) „I když se to zdá být demokratické,“ prohlásil Schovánek, „obávám se, že voliči, kteří se nevěnují politice nadprůměrně, mají sklony zatrhávat kandidáty například s titulem MUDr. před jménem, přestože tyto osoby neznají.“ Naproti tomu senátor ODS Jaroslav Kubera navrhl snížit preferenční hranici na tři procenta a zavést novinku: nepreferenční hlasy. Každý volič by prostě mohl škrtnout nesympatickou tvář, a kdo by nasbíral deset procent škrtů, propadl by na konec kandidátky. „Pokud se někdo dopředu raduje, jak by si šel škrtnout Klause, musí si uvědomit, že si zároveň přitom zvolí ODS,“ vysvětlil kolegům Kubera. „Takže by mohla paradoxně nastat situace, že Klaus nebude zvolen, ale ODS získá 52 procent.“

Jak na to

Nejsilnější společnou podporu mezi osmi odpadlíky ale získali krajané v zahraničí. Čtyřkoaliční senátoři Jaroslava Moserová, Milan Špaček a nezávislý Edvard Outrata žádali, aby krajanům byla konečně umožněna korespondenční volba. Ta spočívá v tom, že zájemci o volby se například nebudou nuceni trmácet přes celé Spojené státy do Washingtonu, aby zde na ambasádě mohli vhodit volební lístek a zase ujíždět zpátky. Když se před třemi lety setkal premiér Miloš Zeman s našimi americkými krajany v New Yorku, sám jim tuto možnost nabídl: „Já myslím, že jediný argument proti té korespondenční volbě je možnost nějakého zneužití, ale chtěl jsem právě slyšet váš názor, abychom se o tom mohli poradit, protože jde o to, aby to bylo výhodné pro vás.“ Zůstalo však u řečí – vláda v tomto ohledu nic nepodnikla a byla proti tomuto pozměňovacímu návrhu. „Nenašli jsme řešení, jak zajistit přenos těch lístků, aby nebyla narušena tajná volba. Prostě nevíme, jak na to,“ vysvětluje vládní lhostejnost ke krajanům vicepremiér Pavel Rychetský. „Ale vždyť je to nesmysl. Není nic jednoduššího – stačí převzít podobnou praxi z Rakouska či Německa. Tak jsme to udělali i my v naší verzi,“ oponuje mu předkladatel pozměňovacího návrhu Milan Špaček. Ale ani tento „krajanský“ návrh nebyl vyslyšen. „Jsme pro korespondenční volbu, ale teď jsme pro ni nemohli zvednout ruku. Zákon by se tím totiž zdržel a volby se blíží,“ vysvětluje za čtyřkoalici senátor Robert Kolář. Těsně před pátou hodinou odpoledne se dvaapadesát senátorů vyslovilo pro návrh zákona bez připomínek. Osm bylo proti a čtrnáct – především stoupenci korespondenční volby – se zdrželo. „Jsme spokojeni,“ říká za klub ČSSD Zdeněk Vojíř. „Nás mrzí ti krajané a načítání procent pro koalice,“ shrnuje zisky a prohry citovaný Robert Kolář. „My si stále trváme na tom, že mohlo být schváleno více většinových prvků a v ideálním případě jednokolový většinový systém,“ říká reprezentantka ODS Dagmar Lastovecká. „Ale víme, že teď to nebylo průchodné.“