Takový Z-Efekt

Lidové hlasování pod heslem „Veto proti Temelínu“ běželo do poloviny minulého týdne dobře, od poloviny pak velmi dobře. Strana Svobodných (FPÖ) věděla, komu za to má děkovat: „Vřelé díky, pane Zemane,“ vzkázal tajemník FPÖ Karl Schweitzer. Nedomyšlený výrok českého premiéra způsobil vášnivé veřejné debaty i dlouhé fronty před hlasovacími místnostmi. Rakouští analytici veřejného mínění hned vymysleli pro tento fenomén jméno – nazvali ho Z-Efekt. Takový Z-Efekt může přinést až sto tisíc hlasů navíc. I bez sousedské výpomoci by bylo referendum úspěšné. Temelín se jako žádné jiné téma hodí k mobilizaci jádra příznivců Svobodných i nových voličských skupin. Oprávněné obavy před atomovou energií se dají šikovně spojit s resentimenty proti východnímu rozšíření EU a protičeskými náladami. Tím je dána strategie FPÖ. Svobodní už v opozici svedli pomocí lidových hlasování různé „mezivolební boje“. Jako každá populistická strana potřebují mobilizaci neustále. V roli vládní strany navíc FPÖ dokázala hodně málo: daně jsou vysoké jako nikdy, na mezinárodní scéně se blýskají spíše koaliční kolegové z lidové strany (ÖVP) a burcující proslovy obvyklé z opozičních časů už nezabírají. Hlasování o Temelínu má FPÖ zachránit před dalším poklesem voličských preferencí a rostoucím neklidem příznivců. Boj proti rozšíření EU na východ je výhodné prezentovat jako boj proti Česku. Strana typu FPÖ vždy potřebuje obraz nepřítele, a Češi se tak stávají tím nejnovějším. Dnes byl Temelín, zítra…