Řečičky o životě na vesnici
V článku Za princem do hospody (Respekt č. 2/2002) píše autor o „zániku vesnických hospod v Británii“. Zcela přitom však opomíjí příčiny tohoto jevu. Skoro to vypadá, jako by se na mizení těchto zařízení samotní obyvatelé vesnic ani nepodíleli. Přitom o osudu řady konkrétních hospod, škol či pošt rozhoduje právě lhostejný postoj starousedlíků a samosprávných orgánů vesnic. Za opravdový klenot pak považuji pasáž o podílu „lufťáků“ na devastaci vesnických hospod – jako vystřiženou z debaty starousedlíků nad desátým pivem. Vyústění článku je ovšem bez ironie nadmíru konstruktivní. Myšlenka o spojení služeb, které obyvatelé vesnice potřebují, pod jednu střechu je skutečnou cestou k řešení. Musí se jí však ujmout opravdový živnostník, který nepracuje jen pro zisk a který dokáže překonat různé malosti a přízemnosti, jež život přináší. Právě těchto osobností má venkov, a to zřejmě všude na světě, zoufalý nedostatek. Zároveň by tato myšlenka mohla upozornit veškeré kritiky konzumu a supermarketů na jednu skutečnost. Právě nabídka kvalitních nepředražených služeb pod jednou střechou, anonymita, která nedělí kupující na starousedlíky a „lufťáky“ či sousedy a nesousedy, jsou mimo jiné důvody, které vedou k obrovskému úspěchu supermarketů v boji o zákazníka.
Karel Neubauer, Chřenovice
Jak to s těmi lomy vlastně je
Richard Višňák v…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu