Vládní krize, kterou se minulý týden podařilo sociálním demokratům, unionistům a lidovcům zaženat, měla přinejmenším jeden pozitivní efekt. Řečeno žurnalistickou hantýrkou „odkryla karty“ a „nastavila zrcadla“, tedy otevřeně předvedla, v jakém stavu jsou jednotlivé politické strany. Kdo nesympatizuje s levicí, dostal špatnou zprávu. Liberální Unie svobody-DEU je na tom hůř než kdy předtím a deklarovaně pravicová ODS se zjevně nechystá k „ukvapeným“ vnitřním reformám. Spíš se snaží udržet vše při starém včetně Václava Klause na nejvyšším postu a ve vhodnou chvíli využít vládní slabosti.
Opoziční smlouva v malém
V dodatku ke koaliční smlouvě, který krizi formálně ukončil, se US-DEU zavázala k podpoře zákonů, které vláda označí za klíčové - zároveň se v dokumentu konstatuje, že pokud poslanci unie nebudou hlasovat disciplinovaně, opustí její ministři vládu, ale ani pak jí nevysloví nedůvěru. Takový závazek je snad dobrý jako momentální východisko z krize, pro unii jako takovou je ale ničivý. Za prvé se strana nechala potupně potrestat za událost, kterou tak docela nezavinila. O tom, že Hana Marvanová nepodpoří úpravy některých daňových sazeb, přece věděla celá vláda dlouho dopředu. Měla s tím počítat a líp se připravit. Za druhé unie dala najevo, jak moc lpí na vládních křeslech, a víceméně se vzdala možnosti „hrozit demisí“, tedy legitimního politického nástroje, jímž se lze v koalici bránit partnerovi, který příliš bezohledně prosazuje své záměry…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu