Ve znamení Nabokova

Román Ve znamení levobočka, který letos v létě vydalo nakladatelství Paseka, zaujímá v kontextu tvorby Vladimíra Nabokova zvláštní místo. Je to první román, který spisovatel napsal v Americe (v letech 1945–46), a autorův úprk do exilu před dvěma tyranskými režimy se v něm do značné míry odráží. V předmluvě napsané v roce 1963 vysvětlil sám Nabokov volbu názvu knihy takto: „Výraz ,bend sinister' v anglickém názvu knihy označuje erbovní pruh či pás tažený zleva (a podle obecného, leč nesprávného mínění značící nemanželský původ). Ve volbě tohoto titulu se odráží snaha nastínit konturu narušenou refrakcí, pokřivení v zrcadle bytí, život svedený na scestí, zhoubně levácký svět.“ I když autorské předmluvě nelze věřit doslova - Nabokov je autor navýsost ironický a notoricky „nevěrohodný“ - říká toto vysvětlení mnohé. Realita, nakolik ji můžeme poznat, je sama plná refrakcí, záhybů, a tak román, který bude chtít její kontury zachytit, bude nutně po všech stránkách neradostný, temný a také těžký.

Krug říká ne

Obtížnost románu nespočívá ani tak v obsahové stránce či zápletkách děje, jako spíš ve formálním provedení a otázkách, které text klade. Poslední dvě věci jsou spojité nádoby: formální roztříštěnost, množství aluzí a citací, slovních hříček, časté jakoby zadrhávání, nečekané autorské vsuvky, to není jen slovní ekvilibristika, nýbrž vypravěčský postup, jenž vychází z hlubokého myšlenkového základu a odráží autorovu snahu dostát jazyku, být mu nějak…