Hřib jako důkaz

Nejde-li něco najít, znamená to snad, že ono „něco“ neexistuje? To je teď jádro debaty o postoji vůči Iráku, respektive její podoby z minulého týdne. Saddám Husajn ustoupil nátlaku a v pondělí oznámil, že do země po čtyřech letech vpustí zbrojní inspekce OSN. Je to sám o sobě uspokojivý výsledek? Přinese definitivní důkaz o Saddámově jaderném arzenálu? Zdaleka nemusí. Navíc se nesaddámovský svět rozdělil ještě více než dosud: na ty, které nabídka Bagdádu uspokojila, a na ty, kterým je to očividně málo, kteří nadále počítají s válkou. Obsazení rolí je v podstatě tradiční. K prvním patří v Radě bezpečnosti Rusko, Čína a Francie, k těm druhým USA a Velká Británie. Mantinely debaty určují postoje dvou lidí, jen shodou okolností Američanů. Condoleezza Riceová, Bushova poradkyně pro národní bezpečnost, je přesvědčena o reálnosti této hrozby: „Nechceme, aby byl důkazem atomový hřib.“ Bývalý šéfinspektor v Iráku Scott Ritter hrozbu bagatelizuje: irácké zbraně hromadného ničení nejsou zdaleka tak nebezpečné, jak to líčí Bu-shova administrativa, a Irák prý není schopen vyrobit jadernou pumu. Tento týden problém už nestál v rovině buď válka, nebo inspektoři, teď jde o mandát inspektorů. Na jejich návratu do Iráku se shodnou v podstatě všichni členové OSN. Ale na tom, zda je třeba nová rezoluce, nový mandát pro inspektory, nebo na tom, jak zajistit, aby je Saddámův režim respektoval, se už tak snadno státy neshodnou.

Mír s použitím síly

Až do 12. září…