Dopisy

Literárním časopisům nechybějí peníze, ale čtenáři

„Unavení šéfredaktoři žijící prakticky v permanentní agonii by přitom jasný vzkaz, zda stát o jejich existenci stojí, rozhodně uvítali,“ končí Lucie Dorůžková svůj článek Horáček to zařídí v 37. čísle Respektu. Jasným vzkazem se přitom myslí, že by stát měl do vybraných literárních časopisů nalít dostatečnou sumu peněz. Pak chudáci redaktoři nebudou unavení, časopisy nebudou v agonii a literáti dostanou své honoráře. I já si myslím, že je fantastické, když literární život v malé České republice kypí a čeština, jazyk deseti milionů lidiček, přeskupuje své tvary do stále nových povídek, románů a děl. Na rozdíl od autorky však jsem přesvědčen, že jediné, co je k tomu potřeba, je svoboda. Nevidím důvod, proč by státní kasa měla podporovat právě ty časopisy, které vybere ministr Dostál, jeho grantová komise či kterýkoli jiný moudrý tatíček státník. Nevidím důvod, proč by měl stát přispívat byť jedinou korunou. Nevidím důvod, proč by měli na leštěném papíře ve velkých nákladech vycházet časopisy, o něž není takový zájem, aby svůj chod zaplatily z prodeje a podpory skutečných sponzorů. Peníze totiž nejsou tím, co chybí. Chybí čtenáři, zájemci a milovníci. Báseň může být vydána v literárním časopise stejně jako v samizdatu či domácí edici. Dobrá povídka může být vytištěna na křídě stejně jako na recyklovaném papíře či na internetu. To…