V zajetí říšských voleb

Tuto neděli Němci volí. Informace je dávno známá, stejně jako skutečnost, že německé volby jsou pro Česko a jeho politický život v mnohém ohledu důležitější než volby tuzemské. Minulé pondělí ale zaznělo od sousedů z EU ještě něco jiného. Volby - tentokrát předčasné - budou také v Rakousku, zřejmě 24. listopadu. Má to souvislost s českou politikou? Má. Sice nepřímou, ale o to silnější. Zejména v roce, kdy s frekvencí do loňska netušenou padají výrazy typu Benešovy dekrety, kdy Miloš Zeman svým hulvátstvím vyhrotil vztahy se sousedy a kampaň před českými volbami probíhala v duchu dosud nevídaného nacionalismu. Jako bychom se teď ocitli nikoli v rámci, ale v obklíčení Svaté říše římské národa německého, která vůči Čechům vznáší své zájmy, přání i cíle. Kdo vyhraje za týden v Německu? Těžko sázet. Ještě před měsícem vše hrálo pro konzervativce. Pak přišly povodně a sociálnědemokratický kancléř Gerhard Schröder posílil. Pak přišlo Schröderovo jasné odmítnutí Bushova útoku na Irák a kancléřova strana získala tříprocentní náskok (jak jinak v zemi, kde na 70 % voličů útok odmítá). V Rakousku nejde o to, kdo vyhraje, ale o to, jaká bude sestava příští vlády. Koalice lidovců s populistickými Svobodnými je podle všeho vyloučena. Že by tedy staronová velká koalice sociálních demokratů a lidovců? Možná, ale to by se poměry vrátily do let 1987–99, kdy tamější proporční systém, až podezřele připomínající zdejší opoziční smlouvu, nakonec posílil právě Haidera jako protestní stranu.…