Na gondole vstříc emocím

Filmový festival v Benátkách, jehož devětapadesátý ročník skončil minulou neděli, je vůbec nejstarší přehlídkou na světě a na starém kontinentě pak bezesporu jedinou, která může konkurovat Cannes. Dokonce má proti francouzskému festivalu i jisté přednosti: zatímco gigantická akce na Azurovém pobřeží s největším filmovým trhem na světě je hodně ve vleku byznysu, Benátky, které jednoduše trh vůbec nemají, jsou známé svou uvolněnou atmosférou. Letošní ročník předznamenalo nečekané odvolání úspěšného ředitele Alberta Barbery v důsledku změn způsobených Berlusconiho vládou. Jeho nástupce Moritz de Hadeln, jenž řadu let vedl festival v Berlíně, měl na přípravu programu pouhé čtyři měsíce, přesto prohlašoval, že se pokusí o zázrak. Zčásti se mu podařil: do hlavní soutěže i ostatních sekcí se sice dostalo dost snímků, které si takovou poctu nezasloužily, na druhou stranu ale porota tentokrát dovedla ocenit díla skutečně kvalitní, což nebývá vždy pravidlem.

Tři ocenění

Cenu nejvyšší si naprosto po zásluze odnesl snímek The Magdalene Sisters (Sestry Máří Magdaleny), jenž patřil hned od svého uvedení na začátku festivalu k největším favoritům, i když italský katolický tisk neskrýval své rozhořčení. Skot Peter Mullan, jenž se nejdřív proslavil jako herec ve filmech Kena Loache, v něm vykreslil poměry v irském zařízení pro „padlé dívky“, tedy v jakési polepšovně spravované katolickou církví. Inspiroval ho k tomu dokument BBC. Dal si tu práci a našel ženy,…