Kdo chce mluvit s Almodóvarem

Španělskému režisérovi Pedro Almodóvarovi vynesl jeho předposlední snímek Vše o mé matce v roce 1999 cenu za režii na filmovém festivalu v Cannes a dokonce i Oscara za nejlepší zahraniční film. O to větší očekávání může vzbuzovat Almodóvarova novinka Mluv s ní, která se počátkem září objevila v české distribuci. I tentokrát se režisér drží svého oblíbeného žánru melodramatu a všechny přísliby své předchozí práce se mu daří vybrušovat k formální dokonalosti. Komu se líbil film Vše o mé matce, jistě nebude zklamán. Ale jeho odpůrcům nový film umožní ještě více si uvědomit nedostatky Almodóvarova stylu, neboť v samohybné a oslnivé kompozici snímku jako by se vytratilo, o čem chce vlastně režisér mluvit a proč.

Výměna rolí

Snad ještě víc než ve Vše o mé matce se v novém snímku projevuje, jak bravurně dokáže Almodóvar kontrolovat svůj příběh, jeho časoprostor i vtělení do nejednoznačných obrazů, které ozřejmuje až jejich další vývoj. Prohlubující se charakter obrazů tak neustále rozšiřuje kontext příběhu. Dokonalé hermetičnosti, konce své rozpínavosti, pak dosáhne příběh v závěru, kdy se podobnou scénou, jaká stála na začátku, cyklicky uzavře v jeden celek. Na začátku i na konci se tedy ocitáme před jevištěm sugestivního tanečního představení, proměnila se jen dvojice v hledišti a atmosféra tance - ze smutku a izolovaných postav dvou žen se stal jasný tanec dvojic. Příběh jako by v závěru dospěl ke své šťastnější, symetrické poloze. Symetrické,…