Od patosu k provokaci

Na události 11. září kromě záchranářů patrně nejrychleji odpověděl reklamní průmysl - již pár minut po útoku se prestižní agentury jaly zamlouvat vysílací časy v televizi a prostor v tisku pro své inzerenty tak, aby jim zajistily v den prvního výročí co největší sledovanost. Ve srovnání s tak pohotovou reakcí, kterou mnozí naivní intelektuálové i občané rozhořčeně nazývali nemorální, potřebovali slovesní umělci přece jen trochu více času. Po roce se můžeme nad některými výsledky jejich usilování zamyslet.

Kdo to řekl psům?

Prvním významným autorem, který o sobě dal v dané souvislosti vědět, byl básník Marvin Bell, jinak nejdéle působící profesor slavné Spisovatelské dílny na Iowské univerzitě. Jeho báseň Zvuk kroků toho, jenž vstal z mrtvých (viz rámeček) se stala patrně nejznámější odpovědí na 11. září v oblasti poezie. Dle vlastních slov ji Bell napsal 11. září pozdě v noci, protože nemohl spát. Celý den přitom strávil tak jako asi většina Američanů - prostřednictvím televize tak na vlastní oči viděl, jak do druhé věže Světového obchodního centra narazilo letadlo, ihned telefonoval do New Yorku příbuzným a od obou přístrojů se pak odtrhl až večer. Když si sedal za psací stroj, neměl ještě sebemenší nápad, avšak v hlavě mu bzučel titul, který chtěl již nějakou dobu použít pro svou další sbírku. Po osudném dni mu připadal případný a inspiroval ho dál. Během své nedávné návštěvy Prahy nicméně Bell přiznal, že ačkoli již vznikl bezpočet básní,…