Slováci, zapomeňte na Nagymáros

Srpnová velká voda na Dunaji byla požehnáním pro Júliuse Bindera. Slovensko zná tohoto muže jako otce vodního díla Gabčíkovo. Každý ví, že to pak dotáhl až na poslance za Mečiarovo HZDS. Pár týdnů před povodněmi se Binder opět dostal do popředí zájmu. Ten jej ale tentokrát asi netěšil. Novináři chtěli, aby se vyjádřil k předběžným výsledkům vyšetřování, jež se týkalo toho, jak před lety hospodařili stavitelé vodního díla. Ve vyšetřování se částečně potvrdily informace, které se začaly šířit už před dávnými lety, v době, kdy se výkladní skříň socialismu začala budovat. Už tenkrát kolovaly legendy o rozkrádání, lajdácké práci a podobných věcech. Nyní na povrch vypluly stamilionové fiktivní smlouvy na terénní úpravy v reálné hodnotě, jež se rovnala několika procentům vyplacených částek. Jak jinak, jedním z příjemců pokoutných peněz byla například společnost Inpos, jejímž spolumajitelem je Binderův syn. S příchodem povodňové vlny pochybnosti jako mávnutím proutku zmizely a vodní dílo opět zazářilo bez poskvrny. Slovenská média bez zaváhání opakovala Binderova tvrzení, že právě Gabčíkovo zachránilo před katastrofou nejen Bratislavu, ale i Budapešť, a takřka v unisonu zauvažovala o tom, zda už konečně i nevděčným Maďarům dojde, že by měli dokončit svou část dříve plánovaného společného stavebního úkolu. Čili aby k stojícímu Gabčíkovu dobudovali Nagymáros, maďarskou část komplexu. Ze zpráv v maďarském tisku však nevyplývá, že by se mohly slovenské naděje splnit. O vodním díle…