Pryč s televizí

Německo žilo do předminulé neděle v očekávání, že první přímá televizní debata mezi kancléřskými kandidáty v poválečné historii země rozhodne o tom, kdo z obou mužů, jimž průzkumy dávají víceméně vyrovnané šance, se stane miláčkem voličů. Mediální mudrci předpovídali, že ležérně působící, přitom ale dynamickými hereckými kvalitami známý Gerhard Schröder před kamerami znemožní křečovitého Edmunda Stoibera, o jehož projevech, prokládaných vycpávkami „éh“ nebo „mimochodem“, se vyprávějí vtipy. Duel byl očekáván s podobnou nervozitou jako finále fotbalového mistrovství světa a ledničky byly i tentokrát jistě o poznání víc zásobené pivem a chlebíčky. Střet vysílaly dvě komerční stanice a zaznamenaly rekordní sledovanost, přestože pořadu předcházel nekonečný desetiminutový blok reklam. Krvavá pistolnická lázeň, která by rozhodla výsledek voleb plánovaných na 22. září, se ale nekonala. Dost nudnou, přísnými pravidly sešněrovanou show jen chvílemi narušila poměrně nevinná slovní přestřelka.

Ideál demokracie a jeho oběť

Po prvním z celkem dvou duelů (další bude na pořadu 8. září) Německo zůstalo tam, kde bylo. Aby si volič udělal obraz a rozhodl se, musí se i nadále orientovat ve výrazech jako „stoupající vedlejší mzdové náklady“ nebo „zdanění zisku“. Boj Schrödera se Stoiberem nevybočil ze své obsahové monotonie, která připomíná střet Chiraca s Jospinem z letošního jara. S tím rozdílem, že nyní ani nehrozí překvapení po vzoru Le Pena. Z analýz v…