Mimochodem

Zámožnější sedláci se v onom kraji promáčených niv u řeky, skal a hlubokých lesů na kopcích poznali jen podle toho, že museli víc pracovat. Starý pan Krupička s bekovkou do čela a s kosou na rameni zdolával od samého úsvitu strmé stráně, aby posekal své louky, s nůší chodil sklízet své sady a s volským spřežením oral svá kamenitá políčka. Malý traktůrek si pořídil teprve počátkem šedesátých let, když už mu táhlo na sedmdesát. Ať už kosil, oral nebo sklízel, pracoval ustáleným tempem jako stroj, pak se ale vždy na chvíli zastavil, nasál vzduch a obhlédl nebe. Bezpečně poznal, zda se blíží bouřka, dlouhý déšť nebo pouhá sprška, a na dlouho dopředu dovedl odhadnout sucho i záplavy. Večer co večer pak točil a roznášel pivo ve své hospodě, kde na počest hostů odkládal bekovku a nasazoval si cosi mezi fezem a jarmulkou. Řeči se vedly převážně meteorologické, neboť politika za řeč nestála. Chalupník od Berounky, který si přivydělával jako převozník, vyprávěl, jak se toho dne chovala řeka, dřevaři přicházeli se svými lesními postřehy, traťmistr odvozoval prognózy z letitých poznatků o šíření ozvěny houkajících vlaků mezi skalami. Tatínek mne jako děcko občas vzal ke Krupičkům na malinovou limonádu. Přes den nosili vesničané kšiltovky, a když si je ve výčepu sundali, působila jejich mrtvolně bělavá čela nad opálenými tvářemi až necudně obnaženě. Vyzařovala z nich magie jasnozření. K zajištění řádného průběhu přírodních cyklů živila pravěká společenství věštce a kouzelníky, kteří…