Korejská lidově demokratická republika, KLDR, Severní či prostě komunistická Korea, odstartovala tržní reformy. Tak nyní informovala světová média. Zní to jako zpráva z jiného světa. Nejuzavřenější totalita planety, skanzen stalinismu, extrémně autarkický režim spoléhající se prakticky ve všem na vlastní síly (rozuměj na síly otroků z řad obyvatel), jediný komunistický stát, který - na rozdíl od Číny, Vietnamu nebo Kuby - nikdy o žádných reformách nemluvil, natož aby je zahájil, teď jinými slovy říká: něco jsme museli dělat špatně. Jak vypadají severokorejské tržní reformy v praxi? To už je problém. Právě kvůli extrémní uzavřenosti je nutné všechny informace přicházející ze Severní Koreje brát jako ne zcela ověřené, tedy s rezervou. To, co lze i v jiných komunistických zemích jakž tak posoudit pomocí ekonomické teorie, tady funguje jinak. Německý list Handelsblatt informoval, že přídělový systém v distribuci základních potravin se má změnit na tržní a zároveň bude upraven kurz severokorejské měny. O vlivu kurzu měny na spotřební koš poučí každá ekonomická příručka. Ale kde se poučit o kurzových vlivech v zemi, kde oběživo de facto neexistovalo? Těmito a podobnými problémy se zabývá článek v listu The New York Times. Ale i on odráží uzavřeného ducha, systém utajení a spekulací vládnoucí v Severní Koreji. Z celkem dvanácti citací lidí, kteří v Severní Koreji působí nebo ji znají, je plných deset anonymních (a Western diplomat, one diplomat posted here, a midlevel North…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu