Kdyby to viděl Shakespeare

Už více než půl století se vždy v srpnu skotský Edinburgh na měsíc proměňuje v kulturní metropoli planety. Jako hostitel největšího festivalu múzických umění na světě totiž město pravidelně láká na svá nesčetná pódia muzikanty, filmaře, tanečníky a divadelníky ze všech koutů Země. Nezaměnitelnou atmosféru tomuto pestrému kulturnímu jarmarku přitom více než slavné hvězdy - kterých tu ovšem také bývá nepřeberně – dávají divadelní „pěšáci“, kteří si sem přicházejí zahrát Fringe. Jejich letošní přehlídka skončila právě včera.

Haló, tady jsem

K vysvětlení, o co jde, je třeba vrátit se do roku 1947, kdy se v Edinburghu konal první ročník slavného Mezinárodního divadelního festivalu. Několik herců a muzikantů dotčených tím, že je organizátoři nepozvali, se tehdy rozhodlo během přehlídky natruc zadarmo improvizovaně hrát v edinburghských hospodách a na ulicích. Postupem času se z těchto produkcí, pro než se vžilo označení Fringe, stala nedílná součást stále slavnějšího festivalu a dnes už si bez nich Edinburgh sotvakdo dokáže představit. Princip je přitom stále stejný: žádná dramaturgie - přijet a zahrát si může každý, kdo chce a kdo si pronajme pódium. Letos tak během čtyř srpnových týdnů v Edinburghu vystoupilo 15 000 herců, kteří odehráli 20 342 představení v několika tisících inscenací všech možných žánrů. Jedno přitom měli všichni společné - byli ochotni hrát bezplatně. Proč? Především proto, že toužili po tom, aby si jich někdo všiml. Do…