Paralelní svět smlouvy

Divoká voda nezalila jen české obce a města, ale také politickou diskusi na stránkách místních novin. Zcela opadla pozornost věnovaná korupci na ministerstvu zahraničních věcí anebo aféře Karla Srby. Šok z povodní ale za pár týdnů odezní, země se vrátí k všednímu životu a bylo by zlé, kdyby politici i úředníci mezitím stihli zamést věci pod koberec. Citované případy navíc poskytují významnou informaci o fungování české demokracie v časech tzv. opoziční smlouvy.

Gangsteři na úřadě

„Smlouva o vytvoření stabilního politického prostředí“ mezi ČSSD a ODS určovala minulé funkční období vlády a Poslanecké sněmovny. Část politických komentátorů ji od počátku kritizovala, zpravidla proto, že obě strany podrazily své voliče: jejich spolupráce byla v přímém rozporu s tím, co hlásaly před volbami v roce 1998. Důvodem kritiky byla i polodemokratická snaha využít momentálních mocenských poměrů a natrvalo zničit slabší soupeře. Třetí protiargument zněl: Smlouva vytvoří neprůhledné prostředí, v němž přestane existovat opoziční kontrola, ČSSD a ODS ovládnou důležité posty, půjdou si na ruku a vznikne ideální prostor pro korupci a různé další ničemnosti. V červenci 1998 označil Václav Havel smlouvu za „techniku vyměňování funkcí a obsazování postů“, za „nestandardní dokument, který nemá v zahraničí obdobu“. Početná skupina novinářů sympatizujících s ODS (přidali se i publicisté z levice) přesto novou situaci ocenila - například Bohumil Pečinka počátkem července…