Tango v porcelánu

Listopadový summit NATO v Praze se kvapem blíží. Třebaže je ještě léto, je proto už na čase přemýšlet, čeho je na podzim možné dosáhnout, čeho je důležité se vyvarovat a co je eventuálně možné získat. Česko bude bezpochyby jako hostitelská země ve výhodné pozici. Domácí půda je však dvojsečná zbraň: můžeme se zrovna tak blýsknout, jako blamovat. Situace je pro Prahu zkrátka slibná i choulostivá zároveň. Podívejme se tedy na šance i nástrahy se summitem spojené detailněji.

Na šikmé ploše

Setkání v Praze bude mít svým způsobem historický charakter, tím bychom se však neměli nechat strhnout. Není radno propadnout dojmu, že patos oficiálních jednání nějak ovlivní střízlivé myšlení při konkrétních jednáních. Nesmíme podlehnout magii historického okamžiku a zapomenout na své národní zájmy. Nebude to přitom nijak snadné. Obě hlavní atrakce listopadového setkání totiž v našem zájmu zjevně nejsou. Jak přijetí nových členů, tak začleňování Ruska totiž Alianci oslabí. Ani jedno se nám nehodí, ale nejsme schopni tomu zabránit, protože Washington NATO diriguje právě tímto směrem. Bojovat proti tomu, čemu nemůžeme zabránit, by bylo stejně pošetilé, jako usilovat o to, co se stejně stane. O co bychom se tedy měli snažit? Jakkoli to může znít nepopulárně, je pro nás především žádoucí vyvarovat se všeho, co by mohlo zkomplikovat náš vztah s jedinou vojensky akceschopnou mocností - Spojenými státy. Záruku, že pro nás Washington něco udělá, pokud budeme v nouzi,…