Ta zeď byla vždycky mrtvá

Rámeček

JAN ČERNÝ se narodil roku 1974 v Praze. Po gymnáziu a sociálně-právní nástavbě (v Mostě) studoval na sociálně-ekonomické fakultě univerzity v Ústí nad Labem; studia však nedokončil. Pracoval v ústeckém Kontaktním centru pro drogové závislé a v Terapeutické komunitě White Light pro narkomany v Mukařově u Litoměřic. V současné době je zaměstnancem společnosti Člověk v tísni, jehož „Terénních programů“ se účastní od roku 1999 (mj. v Matiční ulici v Ústí nad Labem); dnes je ředitelem těchto programů. Jan Černý je svobodný, bezdětný.

Jste ředitelem projektu „Terénní programy“, organizovaného Společností Člověk v tísni. Program přispěl k tomu, že vláda minulý týden přijala několik usnesení v sociální oblasti. Týkají se zpravidla romské komunity. Která považujete za nejdůležitější?

Za nejdůležitější považuji fakt, že se vůbec začalo, bez emocí a podle rozumu. Jde přece o to najít příčiny nedobrého stavu romské komunity v ČR a ten stav zlepšit. Různých usnesení a opatření už bylo hodně: jsou tu romští poradci, asistenti na školách, nulté ročníky, podpora romských studentů středních škol, od konce 90. let běží několik programů. Z těch posledních je nejdůležitější pilotní projekt sociální terénní práce, který má za úkol realizovat ministerstvo práce a sociálních věcí. To by mohlo pomoci stabilizaci této služby v České republice.

A co usnesení z minulého týdne? Tisk považuje za nejdůležitější škrty v sociálních dávkách těm rodinám,…