Odhalovat i vychovávat

Zdaleka ne všechny genocidy 20. století byly objasněny a jejich viníci potrestáni alespoň tak, jak se stalo v Německu po druhé světové válce. Stačí připomenout Rwandu a dozvuky tamní genocidy po osmi letech, nyní opět mediálně aktualizovanou boji a příměřím ve střední Africe (Respekt č. 32/2002). Poněkud pozapomenutá zůstává Kambodža, před čtvrt stoletím dějiště genocidy, která se svým ideologickým charakterem podobala spíše holocaustu. Ačkoli cílová skupina nebyla definována zákonem (jako tomu bylo v Německu po roce 1935) či rubrikou etnicity v průkazu totožnosti (jako tomu bylo ve Rwandě první poloviny 90. let), měla to veskrze spočítané - brýlatí, ti, co uměli francouzsky, ti, co na pohled vypadali jako nemanuálové… Ti všichni většinou skočili své životy na neblaze proslulých vražedných polích (Killing Fields, jak zní i název známého amerického filmu, nedávno prezentovaného Českou televizí). A přestože Pol Potův režim neměl k dispozici industriální aparát k masovému zabíjení (jako plynové komory třetí říše či v africkém měřítku zfanatizovaní mačetáři ve Rwandě), dokázal za tři roky zabít na dva miliony lidí. Na rozdíl od Německa a Rwandy se ale za tyto zločiny nemusel dodnes nikdo zodpovídat. Zajímavý pohled na dnešní stav kambodžského vyrovnávání s minulostí přinesl magazín The Jerusalem Report.

Nikdo před soudem

V kambodžské metropoli Phnompenhu existuje už skoro deset let…